Obrazy

Jednotlivá období tvorby jako obraz duchovní cesty

Takto uspořádané chronologické dělení období, reflektuje mimo jiné i porůznu rozptýlené postřehy a glosy v recenzích kunsthitoriků a kurátorů. Čitelně ukazuje kompaktnost jednotlivých fází tvorby i dokonalou logiku v jejich vývojovém navázání stejně, jako těsné propojení s životní cestou malíře. Použitá „terminologie“ proto není náhodná, neboť využívá tradiční symboliku duchovních cest, platnou od starověku. Dělící letopočty navíc zohledňují zlomové životní události (např. odchod Stanislavy v r.1983), i když nemusí přesně odpovídat vročení jednotlivých skupin obrazů.

… 1942 řemeslo na všech úrovních (Rembradtovské období)
1.období 1942-1962
– 1942-1950 přípravné-období (zátiší, portréty, krajiny)
– 1950-1962 experimentuje se styly, postupy, technikami
2.období 1962-1980 I.fáze klauzury
– 1962-1970 (morfování prvků)
– 1970-1983 (čištění_prvků)
3.období 1983-1990 II.fáze klauzury „tingování“ barvou („votizace“)
4.období 1990-1997 všeprozařující bílá (záře pneumy)

Poznámky k jednotlivým obdobím:

. . . 1942 – Úroveň zvládnutí řemesla snad nejlépe charakterizuje „rembradtovsky“ namalovaný autoportrét (v 17-ti letech !!).

1. 1942-1962 – Postupně se promalovává jednotlivými stylovými formami.
– 1a. přípravné období: Jsou patrné vlivy impresionismu, expresionismu a kubismu.
– 1b. konec 40. a 50. léta: magický realismus a surrealismus, velkoplošná novoklasicistní plátna i kubizující portréty.

2. 1962-1980 – Niterná, hlubinná proměna (v „tichu“ a „potmě“). Malíř se uzavírá ve svém vnitřním světě, později téměř nevychází z domu. Přesto zůstávají jeho obrazy „druhem reportáže o tomto světě“ [Vl.Franz]

– 2a. 1962-1970 – Vypadá to jako abstrakce, ale jsou to morfózy prvků v jejich mnohosti. Patří sem gestická malba, expresionismus, Bělocvětov je inspirován Pollockovou technikou drippingu, které dodává vlastní figurativní obsah – zároveň je to pěkný příklad, jak se malíř v této fázi již dostává „nad formu“ – Žena s dítětem II.

– 2b. 1970-1983 Čištění těch morfovaných prvků –> zkontrastnění, zjednodušení a „zpředmětnění“. Ve výsledku se jedná o postmoderní syntézu dosavadních stylových forem, které dále rozvíjí.

3. 1983-1990 V této druhé fázi cílené klauzury se prohlubuje propojení s duchovním světem. Obrazy mají ještě určitou „mnohost“ předchozího období, ale kontrast, kontury a prostor jsou tvořeny spíše barevnou plochou.
K poznámce v úvodu: Odchod Stanislavy není původcem změn, ale jejich „průvodcem“ a důležitým hráčem.

4. 1990-1997 Všeprozařující bílá (záře pneumy). „Nomen-Omen“ Bělo–cvět-ov je zhmotněním životního i uměleckého vrcholu jeho duchovní cesty. Ona „zářící pneuma“ není jen pouhý básnický obrat, podobný efekt vyzařování známe u některých obrazů „madon východu“ (ikony) a madon starých mistrů vůbec (což u Bělocvětova jako první a myslím i jediný, rozpoznal historik umění prof. Ivo Kořán viz).